Prezidentští kandidáti jako zboží: kdo z nich měl nejlepší „last minute“ slogan?

 

Nechme prezidentské kandidáty sestoupit z nebes českého mocenského pantheonu a dívejme se na ně, jako by to byla houska na krámu. Nakonec prezidentský kandidát, ať už podle svých slov kampaň dělá nebo ne, je svým způsobem jen zboží. Zboží, které někdy nejde moc na odbyt. A musí se nějak prodat. Třeba pomocí sloganu.

 

 

Slogany kandidátů

 

 

Deník Mladá fronta Dnes přišel se zajímavým nápadem: dát všem kandidátům šanci „národ“ naposledy oslovit. Než voličstvo vyrazí splnit svou povinnost. Jak 1. kolo voleb dopadlo, už v tuto chvíli ale víte. Jak se kandidátům vyvedlo jejich ono „poslední slovo“, si přečtěte v mém článku.

 

Než se do rozboru začtete, pár slov k pravidlům: pořadí kandidátů a jejich sloganů zachovám tak, jak je přinesly noviny (a tíhu spekulací, proč začínají právě svým favoritem, nechám na redakci). Nehodnotím výsledek voleb, ani kandidáty samotné. Jakkoliv k osobám soupeřů samozřejmě mám subjektivní postoj. Který nepopírám. Pokud se tedy někdo ptá po měřítku hodnocení, tak to je čistě subjektivní. Jak to už nakonec u podobných hodnocení bývá.

 

Miloš Zeman: Nabízím dlouhodobou zkušenost s českou politikou

Ideu nekampaně Zeman plní i ve svém závěrečném poselství. Vlastně nic nenabízí, nic neslibuje. Dlouhodobá zkušenost s  politikou není v českém kontextu něco, co můžu brát jako něco jednoznačně pozitivního. Tak proč se k ní hlásí?

 

Jiří Drahoš: Chci přimět všechny politiky, aby se věnovali skutečným problémům většiny naší společnosti.

Drahoš už není tak bezkrevný a dokonce chce někoho k něčemu přimět. Otázkou je, zda pro většinu naší společnosti není „skutečným problémem“ u jednoho třeba neopodstatněný strach z uprchlíků nebo pro jiné právě oni uprchlíci.

 

Michal Horáček: Znáte mě. Jsem silný, nezávislý. Kandiduji za vás, abych věci měnil.

Ani Horáček se nevyhnul vágnímu slibu měnění jakýchsi věci. Líbí se mi sebevědomí, s jakým to činí: žádné chci nebo zkusím. Ale bude věci měnit. Velmi se mi líbí ono „znáte mě“. Je to super otvírák, prolamující bariéru a odstup ve vztahu kandidát – volič.

   

Mirek Topolánek: Potřebujeme silného, energického a demokratického prezidente. Pokud nemůžete volit srdcem, volte rozumem.

Kdybych měl volit vítěze. Bude to Topolánek. Nejdelší „poslední slovo“, jehož autor dobře ví, že lidi čtou. A rádi. Slogan je skutečně silný, energický. Poprvé nechybí tzv. – výzva call to action: „Volte.“  Sympatické je lehké přiznání i vlastní minulosti, která nebyla bez poskvrn: „Pokud nemůžete volit srdcem…“

 

Pavel Fischer: Chci své zemi sloužit jako prezident. Cítím se k tomu povolán.

Já chápu, že Pavel Fischer chce zdůraznit své dlouholeté zásluhy tomuto státu. Ale ruku na srdce: nepřijde vám, že se cítí být povolán spíše k prezidentování než ke službě?

 

Marek Hilšer: Nechť v české politice zavane svěží vítr. Pojďme společně hlasovat pro budoucnost.

Snad až na to kostrbaté „nechť“ další povedený slogan. Hilšer celou kampaň založil na uvolněnosti, otevřenosti a optimismu. A tady to i celé dohromady sedí: svěží vítr, který nám tu lepší budoucnost s dobrou volbou přifoukne. Pojďme mu otevřít okna dokořán.

 

Vratislav Kulhánek: Politici nežijí v reálném světě. Volte prezidenta, který je jedním z vás.

Asi nežiji v reálném světě, takže nevím, že bývalý předseda představenstva Škody Auto či šéf Českého svazu ledního hokeje je jeden z nás. Tady mi dává smysl jen ta výzva jít volit.

 

Jiří Hynek: Chci bezpečnou, bohatou, svobodnou zemi. Mám vůli, odvahu a rozum. Volte srdce.

Tak do 1. půlky to bylo dobré. Pak jsem se dozvěděl, že zatímco Hynek má vůli, odvahu a rozum, já se mám spolehnout na srdce (přitom volil jsem rozumem, pokud vás to zajímá).

 

Petr Hannig: Nechci přijímat migranty, euro, které znehodnotí důchody a úspory. Chci svobodu slova.

Pokud vám Hannigova kandidatura nedávala smysl, ani na poslední chvíli tento dojem nesmazal. Chci – nechci. Chci, co mi nikdo nebere. Nechci věci, které naopak přímo nerozhodnu. Autor samozřejmě podvědomě tuší, že to celé nedává smysl, takže své sliby musí nahonem dovysvětlit další popleteností – popsáním dopadů přijetí Eura.

 

Vymáčknout se v jedné větě, aby to bylo smysluplné, je umění. Dokonce si troufám říct, že je vidět, komu „poslední slovo“ psal jeho štáb. Komu zkušený marketér a kde spolehl na svůj um.

 

Takže máte dočteno? Tak nezapomeňte ještě na finále a druhé kolo.

Jan Hromek

Zobrazit další články

Máte dotaz, podnět, komentář k obsahu článku? Napište nám.

Zajímá-li Vás něco jiného, klikněte na "upřesnit". Odpovíme Vám